čtvrtek 7. září 2017

Drobnosti za červenec a srpen

Sepsala Ely v 7.9.17

Mou pracovnou je obývák, za kolegy mám kamarády

Jsem líná lama. Nevím, co se to se mnou stalo, ale kdybych nevěděla, co se ve skutečnosti skrývá pod onou slavnou "spavou nemocí", přísahala bych, že na mě musela přistát moucha tse-tse. Měli jsme na léto velkolepé plány s tím, jak děsně budeme aktivní a jak budeme plnými doušky užívat života. Heh. Očekávání se opět střetla s realitou a já jen každý den sedím, internetuju a pracuju. Kolegyně kamarádka, kolega kamarád, pracuje se dobře. Na druhou stranu, k počítači jsme si pořídili tři gamepady, což mě od práce trochu láká pryč a bude hůř – kamarádka odjíždí na rok do Japonska a nechá nám tu svůj Playstation. Moc tomu teda nepomáhá ani Astrakův nový herní notebook a můj vylepšený stolní PC.
Muže teď taky přijali do jakési práce, kterou může vykonávat z pohodlí domova (prý "marketingový specialista" k tomu všemu), tak budu mít toho nejlepšího spolupracovníka, ale zároveň i toho nejhoršího možného spiklence v odkládání jakékoliv kreativní činnosti. Ale když ono... Pit People! Zkoušíme taky Life is Strange, ale připadá nám to hrozně pretentious. V letních teplotách jsem se ještě mohla vymlouvat na to, že se mi nechtělo pracovat kvůli horku, spolu s přicházejícím podzimem si ale budu muset připravit novou výmluvu.

Na školu kašlu, nehodlám si už ubližovat a práce je dost. Status studenta se mi hodí jen proto, že za půlrok přetahování ve škole dám 20 000, zatímco za zálohy jako OSVČ bych dala zhruba 24 000. Jsem pragmatik.

Vzpomínky na papíře

Konečně jsme se dostali k vyvolání fotek ze svatby. Myslela jsem, že nejtěžší věcí bylo spočítat, komu nechat co vyvolat a správně to na počítači zadat. Jelikož má Rossmann Fotoshop naprosto debilně udělané stránky a schválně vám neřeknou, že nejde kombinovat normální a prémiový papír, zabralo mi to čtyři pokusy. V kombinaci s tím, jak moc nekvalitní byly jejich svatební foto knihy pro Astrakovu rodinu, přehodnotila jsem a domnívala se, že nejtěžší bude nebýt přes telefon sprostá. Když fotky dorazily a všechny byly i přes jasně zvolené "neupravovat kvalitu" do žluta, bojovala jsem s tímto nutkáním ještě více. A nakonec se ukázalo, že nejtěžší bude všechny ty fotky a růžky rovně a krásně rozmístit do alba tak, aby to nějak vypadalo. Máme zatím hotových asi jen 20 listů, ale předpokládám, že to bude do Vánoc hotové. Snad. Každý den na to album koukáme a ono kouká na nás.

Jak se do mého života vrátila pizza

Po letech jsem měla pizzu! Na stránkách Pepinovy Pizzy, olomoucké stálice, jsme si totiž všimli možnosti dát si na pizzu veganský sýr (čti: umělé jídlo konzistence umělé hmoty, které při smíchání s ostatními potravinami začne vzdáleně připomínat sýr). Odeslali jsme objednávku, načež mi zazvonil mobil:

"Dobrý den. My bohužel veganský sýr nemáme". 
Zrušili jsme tedy moji pizzu. Mobil zazvonil podruhé.
"Dobrý den, zase my, my bohužel mozzarelu nemáme."
"... A co teda máte?"

Podobně to probíhalo i za 14 dní, tak jsem trochu pogooglila a našla novou rozvážkovou pizzerii JVS. Byla jsem unesena, než jsem si všimla, že s narůstající popularitou jejich služeb postupně klesá množství sýra, které na těsto rozhodí. Jedna pizza byla jen placka se zeleninou a několika čárečkami sýra, což je, prosímpěkně, za nějakých 180 Kč na přesdržku. Následně se trochu zlepšili, než mě další pizzou snad přiotrávili, tak jsme si řekli, že se bez toho obejdeme, pokud zrovna nebude nějaký krizový stav typu "pozdě večer a lednice prázdná".
Ten však nastal v srpnu v Praze, tak jsme si bláhově objednali z restaurace s 92 % hodnocením, Pizza Vito. Čekali jsme hodinu a půl a dovezli to, úplně studené, chvíli poté, co jsme tam už naštvaně volali. Ledová placka s protlakem a pepřem byla snad to nejnechutnější, co se kdy v dějinách lidstva pokoušelo vydávat za pizzu. Aby ušetřili, pohodili na tu mou jen několik útržků veganského sýra, ale ani Astrak na tom nebyl o moc lépe. Na pečenou placku s pár gramy sýra dostal studenou šunku, studená nahrubo nakrájená rajčata a bazalku, což očividně pizzerie považovala za úspěšně stvořenou pizzu. Spořádali jsme pár soust, ale poté, co jsem ze své placky vytáhla několik podivných stonků, řekli jsme si, že nám to za otravu nestojí. Napsali jsme jim záporné hodnocení a řekli jsme si dost. A tím tedy z mého života pizza opět odešla. Příště, až nebudeme mít co jíst, asi budeme raději držet hladovku.

Se smůlou v patách...

... jsme v srpnu vyrazili do již zmíněné Prahy. Ztratila jsem pásek od oblíbeného kabátu, přišla jsem o čerstvě koupené snové boty (u kterých se ukázalo, že jsou na patě blbě šité a musela jsem je vrátit, byly ovšem jediné v ČR), zažili jsme nehodu v autobuse, kdy kvůli imbecilnímu řidiči spadla stará paní a rozsekla si hlavu... vyžírali jsme si malé i větší neštěstí a celkově jsme z té Prahy byli takoví rozmrzelí. Jediné, co jsme spokojeně zvládli podle plánu, bylo každodenní přežírání se v Loving Hutu. Prozkoušeli jsme takřka všechny jejich pobočky, zjistili, že očividně běžně chodíme do té nejdražší (...), a napravili to. Takřka kilečko jídla k obědu, občas též k večeři. Peněženka plakala, žaludek plakal, srdéčko (a oči) se radovalo.
Hrozně skvělé taky bylo setkání s mou mnohaletou drahou kamarádkou, se kterou jsme se předtím v životě viděly snad jen na pět minut, a konečně jsme to napravily. V průběhu setkání jsem jí stihla zničit iluze o platech ve školství, ale lepší to zjistit včas, než až po nástupu na pozici učitelky, viď Lucy. Moc fajn byl taky Natsucon a kachny ve Stromovce, ale tím to asi tak končí. Nevím, kdy přesně se to stalo, ale začínám dávat přednost naší krásné klidné Olomouci. Jelikož nás v září čekají dvě cesty do Brna, předpokládám, že má náklonnost k Olomouci ještě vzroste.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář! Ani nevíte, jak mě potěší~

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely